Podzimní sklizeň byla od nepaměti chvílí radosti i úlevy. Pole vydalo, co mělo, a hospodář mohl s klidnějším srdcem hledět vstříc zimě. Ale zdaleka nešlo jen o zrno v sýpce – poslední snop obilí měl v našich krajích zvláštní a posvátný význam.

Naši předkové si dobře uvědomovali, že světlo a teplo slunce ovlivňuje nejen přírodu, ale i člověka. Babí léto bylo pro ně obdobím, kdy se snažili nasytit tělo i duši posledními paprsky, než přijde dlouhá zima.

Babí léto bylo od nepaměti vnímáno jako hranice mezi teplým létem a příchodem chladnějšího podzimu. Čas sklizně, děkování přírodě a také očisty – aby člověk vstoupil do nové sezóny odlehčený a připravený.